Náš malý společný příběh...

Mám zpoždění, ale už už píšu...

Počet zúčastněných byl velmi milých 7 lidí, 6 psíků a jedna feňulka. Navzdory podbízející se hrůže z počtu samci nutnořícíi hned na začátek, že chlapi byli vzorní celou cestu. Objevily se jen velmi lehké náznaky: co kdyby. Ale i ty byly minimální a hlavně zatrýeny hned v zárodku, tudíž celý výlet proběhl v poklidu při skóre 5 psíků navolno a dva mistrsamci na šňůrách z bezpečnostních důvodů.

Pro upřesnění, šli s námi jako již obvykle Frankie se Zimim a Jitka s Bagysem, po dlouhém léčení se konečně mohla připojiti Majda s Gabčou a nově se přidali Dita s Maxíkem a Týna se svými třemi chlapáky (dvěma psími a jedním člověčím - omlouvám se, ale jména musím dozjišťovat - jak pravil jeden můj vyučující: slečno, vy si vždycky pamatujete to, co je mezi tím důležitým a tím důležitým).

No, a abychom pokročili, na plánu byla trasa cca na 12 km. Ovšem jelikož jsem od přírody jelito, nedívala jsem se moc v mapě na vrstevnice a při tý příležitosti jsem přehlídla i Ještěd. Takže to, že vezmem cestou všechny kopce nahoru i dolu a zlezem pokud možno ty nejhorší cesty včetně Ještědu samotnýho, jsme zjistili, až když už nebylo cesty zpět. Takže se tímto omlouvám všem, kteří dneska ráno nedokázali vstát do práce mojí vinou. A slibuju, že se pro příště poučím. Z plánovaných 4 až 5 hodin býletu bylo čistých 6. 

Sama za sebe musím říct, že se mi to moc líbilo. Fajn parta lidí i pejsků. A i přes to, čím jsem ty nebožáky táhla, mě nikdo nechtěl zabít, takže jim všem tímto děkuji.

I počasí .se nám moc pěkně vydařilo, což bylo fajn. Většina lidí, které jsme potkali, byla milá. A na těch pár nemilých už stejně nemyslíme.

Co tak ještě dále?

Na Majdě bylo vidět, že už se na všechny psíčky moc těšila a byla asi fakt ráda, že je konečně fit a může řádit, ale i šéfovat.

Frankie byl pašák celou dobu. I ve chvílích, kdy už ostatní psíci padali na tlamky, Frankie akčně honil tenisák a byl k neutahání. Avšak !!! v posledních asi 2km se podařilo, že i na Frankuše padla únava, takže jsme překonali světový rekord .

Co k Bagýskovi? Já ani nevim...pořád ho chválit, to už je nuda. Byl prostě skvělej. Udělal obrovskej kus práce a Jitka ještě větší. Můžou být na sebe fakt pyšní. Bagys už neřešl ani Danta a ani Frankieho, kterého donedávna moc neměl rád. Trochu ho rozčiloval Chico, ale to je jasný, když jeden je v pubertě, co začíná a druhej v takový, co už se chápe rádobydospělosti.

Maxík? Maxík je fakt borec. Celou dobu jsem o něm skoro nevěděla. Byl úplně hrozně hodnej a chvíli se dokonce pustil do prohánění Imani. Je to šikulák.

Chico je puberťák a navíc je hrozně akční .  Ale byl kouzelnej, hlavně, když se celej výlet pouštěl do velkých akcí s Majdou. Honili se navzájem a každou chvíli byl ten "zlej honič" někdo jinej. Dobrá dvojka.

A Beník, to už je starší pán, takže se choval velmi důstojně a rozumně. Dante se ze začátku snažil zjistit, jestli by do něčeho nešel. Ale bylo vidět, kdo je tady ten s rozumem a tak jsme se vyhnuli všem konfliktům. Benovi to bylo prostě jedno. Ignoroval každou narážku, co Momouch vymyslel a tím ho odzbrojil. Takže to Dante po chvíli vzdal a byli v klidu i když očmuchávali tentýž voňavý trs čumák na čumák.

Dante je kapitola sama pro sebe a tím, že je můj, vidím toho na něm mnohem víc, než na ostatních psech. Byl fajn v tom, že neřešil žádný šarvátky . Ale docela mě mrzelo, že na všechno zas prdí, jak to má poslední dobou ve zvyku. Nekouká na mě, neřeší, že jsme na šňůře dva a prostě si jde. Takže jsem byla trochu ucaprtaná a taky trochu smutná. A taky jsem tak trochu toužebně zírala na všechny ty pejsky navolno, protože to je vrcholek, na kterej se nejspíš nikdy nedohrabem. Dante bere smečku jako ty, se kterýma je na šňůře, ale když je navolno, je mu celá smečka i se mnou u ohonu a jde si po svým.

Závěrem: je hrozně fajn, že můžem chodit ven s partou lidí a pejsků, hodně se tím učíme a otrkáváme

A ještě musím říct nakonec jeden rekord.Odjížděli jsme nakonec všichni v autech. A Dita překročila asi rekord, protože na 5místné auto se krásně rozprostřelo 5 lidí a 5 pejsků. A světe div se, vešli jsme se pohodlně tak, že jsem to ani nečekala. Takže fakt super a díky.

Zároveň se ale hrozně těšíme, až nám začne zase Smečka, protože Dante i já ji potřebujem jak sůl. Za chvíli budem mít intenzivní kurz, tak už počítáme dny. Jen doufám, že jsem to s těma ZOPkama nepřestřelila. Dante se zatím tváří, že jo a že ať si je dělám sama. Držte nám palce a připojte se příště na prochajdu, budem se na vás těšit.