Jaro
Udělalo se nějak rychle moc krásně... padla na mě sice jarní únava, ale i tak se snažíme lítat po venku.
Dlouho jsme nebyli na Smečce...už se nám stýská. Ale i tak se snažíme nezahálet a když nic víc, chodíme aspoň na dlouhý vycházky, aby se Danťák proběhnul.
S krásným počasím ale přichází i obleva a ta mě děsí, ze sněhu vyleze spousta věcí a můj kůň je všechny musí sežrat. Takže aby toho nebylo málo, byli jsme už zas na pohotovosti, aby nám vyloučili otravu. Mám opět víc zkušenotí, protože teď vím, že Dante neblije ani po slaný vodě, ale ani po mýdlový vodě a ani, když mu nacpu celou ruku do krku. Poslední nevyzkoušenou metodou je ředěný kysličník. 
To mě sice dost děsí, ale nejspíš nám nic jinýho nezbyde. Tak doufám, že to nebude potřeba. Zatím to řešíme tak, že Dante chodí po sídlišti s košíkem a celou vycházku i v lese mám oči na stopkách a jsem mimořádně soustředěná. A když vím, že ten den nejsem, má košík. Je to zlý, ale lepší řešení zatím nemáme.
Měli jsme toho všeho teď požehnaně, tak snad se nám trocha toho sluníčka dostane i do života a ne jen do počasí. V úterý budeme mít vysledky ohledně našich vylučovacích trápení. 
Zánět ledvin už je za námi, ale močové kameny ještě uvidíme. Uši se nám trošku zahojily, ale pak nám došla ta zázračná mastička a tak se nám to vrátilo a je to ještě ošklivější, než před tím. Tak má Danťák uči jako ohryzaný.
No, byli jsme na spoustě krásných vycházek, ale fotek moc nemám. Dneska Víti podědil foťák, tak jich třeba bude příště víc.
To, co jsme zatím nafotili, najdete tady: picasaweb.google.com/danteaani
