Ať žijou lovci...
Málo se ví, že i dobrouši maj silný lovecký pudy. Jedna chvoatelka o tom kdysi psala v nějakým psím časopise...už nevím, v jakým. Každopádně neradi to podporujou, protože to není účel, za kterým byli ti hovádi vyšlechtění, ale ty pudy prostě maj nemalý.
A proč to píšu? Abyste si nemysleli, že když se jedná o služební plemeno, tak miluje práci a nezajímá ho okolní zvířena. Na druhou stranu, kdo znáte Danťáka, tak víte, že jeho případ to teda není...že by miloval práci a sledoval vždycky jenom mě.
Po naší pohotovostní příhodě s plíškama a čokoládou jsme měli chvíli omezenej režim. Dante byl na dietě a nebylo mu dobře, byl unavenej a tak jsem ho ani netahala na žádný dlouhý vycházky nebo na louku lítat. Prostě nejnutnější a domů odpočívat.
V neděli jsme byli po týdnu s Goliášem a s Honzou na louce. Jen tak na půl hoďky, aby se psíci spíš prošli. Dante ještě asi nebyl moc ve svý kůži, protože se příliš nevzdaloval a nechal se zavolat téměř ihned.
Dneska ráno jsem Moua vzala na louku, 
aby se už pořádně proběhnul, protože je vidět, že je mu líp. Proběhnul se parádně, to se musí nechat. Nevykopal za celou vycházku jedinou díru. A proč že? Neb poránu je louka asi zapachovanější, než odpoledne a večer a navíc, když "vůdce" není ve svý kůži, není třeba ho respektovat nebo si ho hlídat. Tedy Mojmír dnes držel vzdálenost tak 50-100m, zdrhal za obzor a na očích jsem ho měla jen pramálo. Po chvíli se ozval hroznej řev a Mouš něco honil. Myslela jsem, že je to zajíc. Když jsem doběhla k psovi, zjistila jsem, že našel kočku. Ta roura vymyslela útěk na strom až po pěkně dlouhý době, takže ji Danťák asi pěkně zvalchoval. Lítal kolem, jak magor...myslim, že pro oba účastníky lovu bylo moc dobře, že kůň měl košík. Jinak by dostal přes hubu mnohem víc a koč by dost možná ...nevim co.
Co se týče tréningu přivolání, nebylo z něj vůbec nic. Dante měl totálně přepnuto. Nešlo ho upoutat. I když na kočku zapomněl, bylo tam pořád co honit a pronásledovat. Takže jsem blbečka nakonec odchytila v půlce louky, když se snažil sundat košík, a cesta domů se konala u nohy nakrátko a mlčky. Byl debil tak uštvanej, že ani netáhnul
.
Njn...někdy je mimo pes, často já...a občas se trefíme tak, že se to sejde...jako dneska.
Moc fotek jsem neudělala. To, co jo + pár kousků z neděle je tady.
