Můj milý deníčku
Můj milý deníčku,
dnes jsem zjistila, jak těžký je užívat si radosti života se psem, když jsem takovej negativista a lidi v mým blízkým okolí takoví ignoranti...
Pátek byl moc fajn. Až na Momovo blití toho "něčeho". Odpoledne jsme byli venčit na louce navolno se Zimim a Frankiem. To bylo moc prima. Moušek reagoval a v průměru dorazil na každý tak třetí přivolání. Úspěch
a příjemný odpoledne. Ani nás nechytil déšť. Fotky nemáme, byly by stejný jako ty ostatní
.
Sobota byla náročná, měla jsem zas Prahu. Večer psal Honza s Golkem a tak jsme v 10 večer páchali menší okruh na šňůrách. 
Ale v neděli ráno jsme si to užili. Byli jsme venku asi hodinu a šli navolno. Kluci se snášeli perfektně. Golko si chtěl hrát a Dante to docela ignoroval, nebo jen výhružně bafal. Fotky najdete tady. To byla ta příjemnější část neděle.
Dopoledne jsme byli v kostele. Když jsem pak šla domů, volala mi ségra. Cit.: Ani, průser, rychle spěchej domů. Nedělám si prdel." Tak jsem se zeptala, co že se děje. "Dante se dostal do obýváku a k nám do pokoje a sežral nám ty čokoládový zajíce." Abych to upřesnila, bylo to cca čtvrt kila mléčný dokolády. Posledně s Dantem taková dávka zamávala a skončil na kapačkách. Tak jsem přilítla domů a zjistila, co se stalo...Nebudu to rozebírat. Ve stručnosti je moje zjištění takový, že je mnohem snazší vychovat psa, než lidi. Už několik let těm ignorantům říkám, aby si zavírali pokoj. A aby i přes to, že ho maj zavřenej, veškerou čokoládu skladovali v uzavřenejch prostorách. Věc se má tak, že dveře nezavíraj. Teda malá občas jo, velká nikdy a ještě má kecy. Co se týče zajišťování čokolády mimo dosah, nedělá to ani jedna. Zabijte mě, jestli je to moje chyba. Ještě jsem dostala vynadáno, že snad nehodlám házet vinu na ně. Sbalila jsem se a jela s Mou na pohotovost dřív, než mu začne bejt zle, jako minule, kdy skončil na kapačkách na dva dny.
Dopadli jsme tak nějak normálně, příplatek za pohotovost, injekce a prášky na žaludek...Momo teď odpočívá...
Co je mi líto? Když mí "blízcí" viděli, že jsem vážně rozhozená z toho, že se mi zas přiotrávil pes, bylo jim to v celku fuk. Štvalo je, že nebudou mít čokoládu. Řešili, kde si koupit kredit a který autobusy jezděj zadarmo. Bylo jim úplně u prdele, že něco podělaly. Nepovažujou za svou chybu, že by každá potřebovala černocha...a je jim jedno, že mě to stojí nervy, čas a peníze...
Můj milý deníčku...občas mi fakt nejde bejt veselá a radostná, když tady žiju s ignorantama...
Jinak víkend ušel a v úterý se moc těšíme na Smečku.
PZ (aneb pro zasmání): paní doktorka na veterině po chvilce vyšetřování říká: "Nechodíte náhodou na Smečku do Stráže?" - "Jo jo, chodíme. Co nás prozradilo?" - "Povely. Každej cvičák má svý. A nikde jinde neříkaj SÉDÍ." 
