Aby člověk nebyl nadšenej
Tož, co říct... Chvíli máte pocit, že svýho psa sežerete láskou a o chvíli později, že byste ho nejradši dali sežrat nejakýmu domorodýmu kmeni...
Není totiž nad to, když se po šichtě vrátíte domů, kde jste zanechali uklizenou a naivne si mysleli, že na některé poličky Váš pes prostě nedosáhne.
Realita je ovšem taková, že pes je tvor velice vynalézavý a já se nebudu divit, až jednou najdu u kuchyňské linky přistavěný žebřík nebo židli, aby dosáhl pro to, co potřebuje. Když totiž dáte něco nahoru, naivně byste si mysleli, že je to v bezpečí. O to větší je pak procitnutí do reality, když přijdete domů a vítá Vás brouček, co Vám douklidil. Ze stolu věci dole, aby se po něm líp šplhalo a to, co jste pracně ukryli dozadu, kam nedosáhnete skoro sami, je mezi věcmi...Takže moje mikulášská nadílka je zase v trapu... Sežral mi i arašídy a ještě si je snad vylouskal, protože na zemi byly jen šlupky, ale jediný oříšek jsem nenašla...no a pytlík na ňamky, co jsem nám koupila pro radost, je možná tak do kamen...
Jak den pěkně začal, tak pěkně blbě pokračuje...Jsem zvědavá, čeho se ještě dočkám.