Dogtrek se Smečkou 2010
Tak je za námi 4.ročník Dogtreku se Smečkou. 
Náš to byl zatím druhý a byl neméně úžasný, než ten loňský. Počasí bylo sice dost náladové a chytlo nás pár přeháněk, ale na skvělém pocitu z výletu to nic nemění
.
Vyrazili jsme ve skupině s Jitkou a Bagheerou a se Zimim a Frankiem. Pavlína na začátku říkala něco o 20km, nakonec se z nich vyklubalo 26km a s Mojmírem na šňůře si dneska připadám spíš jako po 40 kilácích. Každopádně jsme to zvládli téměř celé dobře.
Na trati bylo 8 stanovišť.
První dvě byly obrázky, které jsme si zapsali do karty.
Třetí bylo válení sudů.
Čtvrtý byl kvíz a pátým úkolem bylo vyrobit boričku pro psa.
Nejvtipnější bylo stanoviště č. 6, kde měli psíci aportovat párek 
. To jsem se fakt nasmála. Dante neaportuje nic, prostě to buď nechá ležet nebo to zničí. A jídlo sežere bez ptaní, takže když jsem aportovala párek, ani ho nekousal a ve vteřině byl pryč.
Předposlední jsme nejšpíš někde přehlídli, protože ač jsme šli přesně podle návodu, nikde jsme úkol nepotkali.
Osmé stanoviště skýtalo problematiku chytání piškotů psem, my jsme je měli plivat. No, Dante je zbaštil, ale chytat se mu je nějak nedařilo. Co naděláme.
Kromě přeháněk nás na cestě potkalo t
aky spousta krásných okamžiků. Dante s Bagysem chvilkama byli jako bratři v triku. Jednou se dokonce ťukli čumákem na čumák a pak se sem tam štrejchli zadkem nebo si navzájem očuchávali prďky. A celej den byli v pohodě. Byli prostě skvělí. Jen úplně nakonec, když nás Jitka brala domů, si kluci ťukly na čumáky znova a Dante si vrknul, tak to trošku pokazil. Za to Bagheera byl úžasnej po dobu celýho výletění.
Za zmínku možná stojí ještě to, že nemám výletový boty, tak jsem šla v sandálech a nových termo ponožkách, co jsem dva dy před tím dostala. Šlo to i tak, jen člověk po čase rezignoval na kaluže, protože byly moc veliký. Takže jsem byla bahňák stejně jako můj pes
.
A za další a to VELKOU zmíku stojí, že Bagys byl vůbec ve skvělým rozpoložení, protože zvládal s přehledem i Frakieho nálety...což mu dřív činilo potíže
.
Do cíle jsme došli po víc, než 7 hodinách naprosto vyčerpaní. Poslední kousek jsme se dokonce svezli. Dojela pro nás Maruška, protože už se čekalo dlouho, než dorazíme, a tak jsme se do toho jejího malýho červenýho broučka naskládali zázrakem všichni. Jitka s Bagýskem vepředu a my s Dantem a Frankiem jsme byli vzadu. Kluci byli v pohodě a tak jsme do cíle přifrčeli autem bez šrámu a traumat. Pak bylo vyhlášení.Urvali jsme si krásný první místo od konce a jelo se domů. Jen, co jsme nastoupili do auta, byl ten největší slejvák za celej den. Byla jsem ráda, že jedem domů.
Nakonec mě to docela zmohlo. Ale nejvíc asi to, že byl Dante na šňůře. Mám ruce, jak Saxána.
Děkujem moc Pavlíně a Marušce za báječou organizaci a skvělou ( i když trochu masochistickou) trať, bylo to moc super.
A Jitce za odvoz i skvělou společnost, za niž děkujem i Zimimu.
Fotky najdete na: picasaweb.google.cz/majer.petr/Dogtrek2010# a picasaweb.google.com/podjestedskasmecka/OrientacniBehSeSmeckou2010#
