Coursing 20.11.2010
Tak jsem teď konečně dorazila domů a usedla na gauč, abych po celodenní fušce taky napsala, jak jsme se měli
.
Dneska se běhal se Smečkou coursing. Já jsem se těšila převelice a Moj to nevěděl. Sprostě jsem mu to musela zatajit, protože poslední dobou, když mu řeknu: "půjdeme za pejskama", tak nejdřív hodí ksichtík "fakt?" a pak stojí u dveří a řve, dokud nejdeme + prořve celou cestu. Prostě si myslim, že jeho "chodim cvičit rád" se změnilo v naprostý šílenství a závislost.
Neprozřetelně jsem to prozradila před odchodem a řval celou cestu až na hřiště. Tam byl vypuštěn za plot, aby se trošku zahřál a nenatáhnul si ty těžce vydřený svaly, co má
.
No a pak se šlo běhat. Dante lítal podél plotu, jen co uviděl naviják. Podezřívám ho, že coursing miluje nejvíc na světě hned po stopování a lovení srnek v lese. Je to věc, která ho fakt baví a já mám z toho radost.
První plán byl, že si odběhnem ten poslední licenční běh, co nám schází (Moj tam a já pak zpátky
). Tak jsem ušila slušivou závodní dečku. No, nakonec nám onemocněla rozhodčí a tak jsme šli "jenom" trénovat. Je to vlastně jedno, Dante ten rozdíl nepozná a já se při natahování toho lanka taky nafunim stejně, tak co. Hlavně, že byla sranda.
První běh si dal 
Dante s Uragánem a musím říct, že dýlka nohou vážně nehraje roli. Uríšek pádil jako střela. Dante oproti tomu byl trošku jako tank. Běžel pěkně, ale ty kila na prdýlce, na kterých jsem si u něj tak dala záležet, jsou tam znát. Možná to bylo i tim promáchaným terénem, že se nemohl pořádně odrážet. A nebo to má prostě po paničce
.
Každopádně pro mě běhá stejně nejkrásnějc na světě. Vždyť je taky můj, ne. Ráda se dívám, když běhá (i ostatní), je to pěkný.
Jediná věc, která mě tam hrozně stresuje je to, že dráha je pořád pouze poloautomatická. Se svou vrozenou leností a tudíž téměř nulovou fyzičkou mám vždycky pocit, že v půlce toho okruhu vypustim duši. No, ale zase jsem to přežila, takže je to vlastně i tak super.
Byla tam s námi dnes i maminka. Byla jsem ráda, aspoň taky konečně viděla, kam že se to chodíme zašít místo mytí nádobí. A když Dante vyběhl na trať, položila mi krásnou otázku: "A co že to má za smysl tohlencto?" Musela jsem se trochu pousmát, když jsem jí říkala, že vlastně žádnej, že je tam se mnou jen pro Dantovu zábavu, moje potěšení a tak.
No, a abych nezahálela, když už mám ten řidičák, tak jsme pak byly s maminkou děsně daleko a půl cesty jsem řídila. Byla to makačka, zlá cesta, mlhy kotel, ale zkušeností ranec, takže taky +.
No, celkově vzato byl dnešek moc fajn. Moušek mi teď leží na klíně a vypadá, že odpočinek se hodí. Já souhlasím a jdu si hodit kopejtka taky hore.
Jináč jsem tady našla fotky, tak chci poděkovat pánovi Májovi s foťákem, jsou moooc pěkný
. Děkujem
