CT kurs - den 3.
Dnešní plán měl opět pevný rozvrh. Ranní rozcvička byla o trochu kratší, protože dost mrholilo a psíci byli šikovní a utahaní, tak jsme je netrápili.
Dál jsme dneska byli na jednom oddělení (koukat na Pavlínu), kde jsme navštívili celkem čtyři místa. V prvním pokoji byl chlapeček, co dostal od Eldy pěknou jazýčkovou masáž a dost se mu to líbilo 
. Další byla taková společenská místnost s televizí, kde děti koukaly na Spejbla a Hurvajze. Byly to děti dost nemocné, řekla bych, že dost těžké případy. Ale i jejich oči zářily, když měly každé na klíně psíka a ten je pulíroval . No a pak jsme byli v takovým podkroví, kde byli převážně asi dospělí lidé. Byli na tom dost fyzicky špatně, ale pro nás to mělo velký význam. Člověku tady dojde, jaký malichernosti považuje za důležitý a co je doopravdy důležitý. Ti lidi měli radost z každýho slova, který jim někdo řekl, z každýho doteku. Po slovech: "jsou to takoví ptáčci, co vypadli z hnízda", jsem to málem neustála. Dnešek byl vážně silnej. Člověk tam byl jako v jiným světě, kde má hodnotu něco zcela jinýho, než co považujeme za cenný my.
A Dante jako by to věděl. Polohoval těm dětem tak v klidu, že jsem až sama zírala. K jedné dívce si dokonce téměř sám lehl na bok na polohování. Asi to i na něj dost působí.
Dneska jsme oba unavený víc, než oba předchozí dny. Jsme fakt utahaný...ale zároveň mám aspoň já tak nádhernej pocit, že jsem těm dětem mohla svým zrnkem písku zpříjemnit den, že se to nedá popsat. Jsou to úplně jiný životy, ač jsme ve stejným městě, jsou to dva různý světy...A věřte, že ten krutej svět je ten náš. Ti lidi jsou možná nespravedlivě pokroucení na těle, ale maj nádherný duše a na ty my "zdraví" nikdy nedosáhnem...
Ale stejně, když je člověk konfrontován s něčím tak silným, začne si asi víc vážit toho, co má a najednou vidí, kolik toho může rozdat...je to silný, ale nádherný .
