CT kurs - den 1.
Ráno je od osmi do devíti tzv. rozcvička. Ta připomíná klasickou cvičákovou hodinu, kdy chodíme venku v kruhu a uděláme si pár otoček, přivolání a odložení. Tato rozcvička pak dnes byla opepřena "zátěžovkami" jako byly francouzské hole a na nich hopkající Pavlína + vystřelovací deštník...a reakce pejsků. Pozn.: musíme dotrénovat ty berle, to se už vyjevilo.
Další část je bez pejsků a je to dvě a půl hodiny v zařízeních. Dneska jsme byli na rehabilitaci v tělocvičně, kde nám Pavlína ukazovala, co a jak provádí se svými klienty ona. Takže něco z agility, něco z polohování, nějaké závodělí, hlazení a vyčesávání pejsků a tak. Docela velká makačka pro Eldu, ale byla výborná...jak Elda, tak Pavlína a i lidi, s kterými pracovaly. Výsledky super
Pak jsme měli oběd 
Po obědě byla část praxí 3 hodiny. Musím říct, že jsem se nestačila divit. Ty děti asi musí vyzařovat něco zvláštního, protože Dante snášel naprosto v pohodě vozíky, špatně se pohybující děti. Chvíli olizoval jednu slečnu, aby jí uvolnil ruku v křeči a chvilku pak ležel na boku pod koleny té slečny Pak si nás vybral jeden chlapeček ke spolupráci a měli jsme ho seznámit se svým pejskem. Největší úspěch sklidilo, když Dantovi dovolil, aby mu vyskocil předními tlapkami na klín a sápal se po ňamce, to byl klučík úplně radostí bez sebe Dante jak kdyby přesně věděl, trpělivě snášel všechno tahání za uši, poplácávání po hlavě a radostně baštil všechny ňamky, co dostal Dokonce si při práci vůbec nevšímal jiných psů a choval se fakt vzorně (snad to nezakřiknu a zítra někoho nesní)...
Pak byla večeře
A po večeři jsme měli zajímavou přednášku
Co se týče mých dojmů, je to skvělý pocit, když člověk vidí ty radostné tvářičky, jak mají radost, že si pejsek na popatnácté sednul a "poslechl" je ty děti jsou prostě fakt skvělý Dalším zjištěním je, že je to práce opravdu poměrně náročná a to hlavně pro psa a mnohem mnohem víc, než pro člověka... Dante byl po těch třech hodinách tak ztahanej, jak po žádným výletě.
Báječný bylo, že Danta si oblíbilo hned několik dětí a i jedna paní ošetřovatelka, takže jsme se zatím vyhnuli onomu: "paní, vemte si na tu bestii košík"
Zatím mám z toho bezva pocit :-) Co bude dál, se dozvíte z příštích zápisků.
