Canisterapie - Atrium
Minulý týden jsme se mihli na chvilku v Atriu. 
Koncem roku jsme měli dohodnutou spolupráci, ale Moušek byl marod, tak se všechno muselo zrušit. Pak se něco naplánovalo a marodili zase klienti Atria, tak jsme návštěvu odložili.
V pátek se konečně zadařilo a my se vrhli na pár pokojů. Dohodli jsme se s vedením, že u ležících klientů je to s Mouškem asi vhodnější, protože je víc v klidu a lidi mají rádi to véééliký muchlací zvířátko.
Nakonec jsme byli na 4 pokojích a soudím, že to bylo tak akorát. Danťák makal jako šroub, byl skvělej. Snažil se, reagoval a pořád se díval, co má dělat, aby to bylo správně. Má pro ty lidi neuvěřitelnej cit. Takže jsme sklidili veliký úspěch a já odcházela s hrozně krásným pocitem, že jsme udělali
radost dokonce ne jednomu člověku, le hned několika. Protož ekdyž jsme tak přecházeli z pokoje na pokoj, potkali jsme pár lidí i na chodbě...a ač by se mohlo zdát, že tam se to nepočítá, nebyla to vůbec pravda. Mouš jel prostě naplno celou dobu. Dokonce se v mezičasech nechtěl ani napít, ani si pohrát. Prostě hurá na pokoj a ukázat, co v něm je
.
Jsem na něj moc hrdá. Ukázal mi za tu dobu už mockrát, že jsou věci "tam dál", který za to stojej a dávaj zas jiným věcem úplně jinej rozměr.
Tak...to by asi k mýmu povídání stačilo. Pár fotek najdete TADY.
PS: Když jsme dělali kurz, Pavlína nás učila, že je potřeba, aby si pes po CT orazil, jak nejlíp to jde. Došla jsem k poznání a byla vyvedena z omylu. Myslela jsem si, že se Munka odreaguje na louce kopáním myší...Byla to mejlka a příště po canisce už na louku nepůjdem, půjde se nabaštit a hupsne do peřiny rovnou. Bylo to na něj už moc... A i tak to dal .
